Posádka
Háček (hák) – ten, kdo sedí vepředu lodi, vehementně pádluje, na slovo poslouchá svého kormidelníka a neprotestuje. Kromě toho, že ovládá její příď, má za úkol také upozorňovat např. na kameny a jiná nebezpečí, případně vylévat vodu atd. Ač má háček funkci i doplňovače tekutin a nevyčerpatelného motoru, bývá terčem posměchu. Zkušený a uvědomělý kormidelník si však svého háčka hýčká.Kormidelník (kapitán, zadák) – ten, kdo má své pádlo neustále ponořené a sedí vzadu. Určuje směr plavby a diriguje svého háčka.
Porcelán – sedí, nebo leží uprostřed lodi a kochá se. Na rozdíl od zbytku posádky lodi nedělá vůbec nic.
Výbava
Bort – křížovkář zná, je to bok lodiDebl (deblovka) – jedná se o plavidlo, určené pro dvě osoby, např. kánoe
Házečka (házecí pytlík) – pytlík s cca 15m dlouhým lanem, někdy bývá vybaven i oky na koncích lana. Jedná se velmi důležité vybavení, které slouží pro záchranu člověka, který se topí ve vodě.
Kleky – speciální fixační popruhy, které přidržují vodáka na místě, aby v některých náročných úsecích zbytečně neklouzal po palubě lodi. Používají se v plavidlech, v nichž se při pádlování klečí.
Kolejda – praktický podvozek, který je tvořený z koleček a lehké konstrukce. Slouží ke snadné přepravě lodi k řece nebo od řeky.
Konev (barel) – plastová nádoba se šroubovým uzávěrem, jež je určená pro uložení věcí, které si vodák bere s sebou na plavbu. Používá se např. v raftech nebo některých otevřených lodí z plastu či laminátu.
Koňadra (koníčkovací šňůra) – silný provaz, který můžeme využít hned k několika účelům – uvázání lodě u břehu, sušení prádla, nebo spouštění jezem.
Loďák (lodní pytel) – velký pytel ze speciální impregnované látky slouží k uložení věcí v lodi. Oproti barelu je skladnější, naopak nevýhodou je, že pokud je obsah v něm hodně těžký, tak neplave. Nahoře je lodní pytel opatřený šňůrou, aby z něj nic nevypadlo a nenatekla do něj voda.
Singl (singlovka) – plavidlo určené pouze pro jednu osobu (např. kajaky).
Šprajc (vzpěra) – příčná vzpěra mezi boky lodi, která slouží k jejímu zpevnění, tahání lodě z vody a někdy se k ní přivazují barely, aby se nepohybovaly po palubě. Většinou je vyrobena ze dřeva.
Špricka (špricdeka) – voděodolná látka, jež je určena k zakrytí otvorů v lodi, kterými by jinak mohla natéct voda dovnitř. Význam má především v kajacích.
Řeka
Karfiol (květák) – místo, kde voda viditelně vyvěrá nad svůj povrch.Kaskády – jedná se o nízké vodopády, ve většině případů se dají sjet.
Katarakty – balvanité úseky s velkým sklonem.
Peřeje – Toky s velkým sklonem, silným proudem a nerovnostmi na dně řeky.
Protiproudy – nebezpečné jevy, jež vznikají za překážkami, které stojí proudu v cestě. Poté, co voda překoná překážku, zvýší se rychlost proudu a vznikne tzv. jazyk. Za překážkou je pak nižší hladina vody a ta se pak točí zpátky proti původnímu proudu.
Proudnice – myšlená čára, jež spojuje místa, na kterých má voda na hladině nejvyšší rychlost.
Sifón – jedno z nejnebezpečnějších míst na řece. Tento jev se může vyskytovat např. na podemletém břehu, skále nebo u jezu či splavu. Lodi pak hrozí vtažení a přisátí.
Slap – balvanitý úsek s velkým sklonem, tento termín se používá u mohutnějších toků.
Tišina – místo v řece, kde je naprosto klidná, stojící voda. Hodí se pro zakotvení lodi a nejčastěji se vyskytuje u břehu.
Válce – patří mezi tzv. makroturbulentní jevy a vznikají za překážkami, jež jsou položeny napříč přes koryto řeky.
Víry – jevy, jež jsou způsobeny změnou rychlosti vody a geometrickými nepravidelnostmi. Stejně jako válce je řadíme do kategorie makroturbulentních jevů.
Vodopády – vznikají v místech, kde probíhají tektonické změny nebo změna geologického podkladu dna. Jsou nesjízdné.
Volej – voda, která je jen málo tekoucí nebo přímo stojatá. Mezi vodáky není moc oblíbená.
Vracák – jedná se o zpětný proud, který loď žene zpět pod jez, do mělčiny nebo mezi klacky. K jeho vzniku dochází vedle hlavního proudu.
Vyvřeliny – k jejich vzniku dochází u velké vody. Tento jev probíhá tak, že prudce tekoucí voda narazí na balvany, pak se od nich odrazí nahoru a po překonání váhy hladiny vyvře na povrch.
Vývar (vývařiště) – velmi nebezpečné místo, kde plavidlo skoro nereaguje na pádlování a voda jej málo nese. Vývary se vyskytují pod splavem nebo jezem, kde voda pění, bublá a má neurčitý tok směru.
Zabalák – nebezpečný jev hlavně pro otevřená plavidla. Jedná se o vysokou vlnu se zpětnou rotací, ke které dochází zejména v silných peřejích.
Manévry
Bidlovat – jedná se o manévr, při němž vodáci zabírají pádlem až o dno řeky a účelem je postupně dostrkat plavidlo z mělčiny na hlubší vodu bez nutnosti vysedání. Je ale třeba dávat si pozor, aby při něm nedošlo k poškození nebo dokonce úplnému zničení pádla.Cvaknutí (cvaknout se, udělat se) – velmi nepříjemný moment, kdy dojde k převrácení lodi dnem vzhůru. Pokud k němu dojde, je důležité nepouštět pádlo, snažit se držet lodi a pokusit se ji dostat do klidnějšího místa.
Eskymák (eskymácký obrat) – manévr, který umějí zkušení vodáci. Eskymácký obrat patří k základním dovednostem kajakářů a jde o způsob, jak se dostat s převrácenou lodí zpátky na hladinu bez nutnosti opuštění paluby. Tento manévr je možný pouze u uzavřených plavidel.
Jet singla – jet v lodi úplně sám, bez dalších lidí.
Kontra (kontrovat) – zabrat pádlem proti standardnímu směru plavby. Tento manévr znají především zkušení kormidelníci.
Přejezd – přejíždění z jedné strany řeky na druhou, kdy špička lodi směřuje proti proudu řeky.
Přitáhnout – zabrat pádlem směrem k boku lodi, aby mohlo dojít k rychlému otočení do potřebného směru. Tento manévr je důležitý zejména u rychlých toků, účinný je především tehdy, když jej členové posádky provádějí současně.
Odlomit (odkopnout) – zabrat pádlem směrem od boku lodi, jedná se o opak přitáhnutí.
Traverz (traverzovat) – poměrně častý manévr, kdy se přejíždí z jedné strany řeky na druhou a špička lodi při tom směřuje po proudu řeky. Jedná se o opak přejezdu a často jej používají méně zkušení vodáci.
Zabrat – nejčastější manévr, jde o obyčejné pádlování do běžného směru plavby.